USB-C Detektiv: proč se nenabíjí a co s tím (plus srozumitelně o nařízení EU)

Komu se to nestalo? Dáte telefon na nabíječku a za hodinu je tam o deset procent víc. Nebo připojíte notebook a on hlásí, že se nenabíjí. Monitor přes USB-C zůstane černý, externí SSD se vleče. Přitom konektor pasuje a kabel vypadá stejně jako ten, co funguje.

Problém je v tom, že USB-C je dneska jeden konektor pro spoustu různých světů – od sluchátek za pár korun po notebook za desetitisíce. A ne každý kabel a ne každá nabíječka umí všechno – kabel dodaný ke sluchátkům vám nenabije notebook například.

Když něco nefunguje, viník bývá skoro vždycky jeden ze čtyř: kabel, nabíječka, port, nebo samotné zařízení.

USB-C Detektiv: zjistěte, co za problém může

Místo čtení tabulek si můžete proklikat pár otázek. Vyberete příznak – telefon se nenabíjí, monitor nejde, SSD je pomalé – detektiv se doptá na pár detailů a dovede vás k nejpravděpodobnějšímu viníkovi i k tomu, co s tím.

(Detektiv je orientační odrazový můstek – doporučené produkty jsou orientační – mají vám ukázat, jaké parametry hledat, ne jediný správný kus. Platí přitom, že výkonnější kabel vždy zvládne i méně náročné použití. Kabel pro notebook (240 W, s e-markerem) tedy bez problémů nabije i telefon nebo sluchátka – opačně to ale nemusí neplatit. Pokud chcete jeden kabel na všechno, sáhněte po tom nejvýkonnějším. To samé platí pro nabíječky. )

Proč jeden kabel nabíjí rychle a druhý skoro vůbec

Za starých časů to bylo jednoduché – a zároveň nebezpečné. Souosý konektor (ten kulatý „DC jack“), na každém adaptéru jiné napětí nastavené natvrdo. Spletli jste si nabíječku? V lepším případě zařízení nefungovalo, v horším jste si ho odpálili. Nebo jste nenašli nabíječku s tím správným konektorem – a že jich je.

USB-C tohle řeší elegantně. Zařízení a nabíječka se spolu nejdřív domluví, jaké napětí dodá. Této „domluvě“ se říká Power Delivery (PD) a probíhá po zvláštních vodičích v kabelu – CC1 a CC2.

A tady je jádro pudla. Pokud kabelu tyhle CC vodiče chybí nebo jsou špatně propojené, zařízení a nabíječka se nedomluví na vyšším výkonu. Kabel pak nabíjí jen v základním režimu 5 V – telefon pomalu, notebook vůbec. Proto detektiv u většiny problémů s nabíjením vede otázkou „zkusil jste jiný kabel?“ – je to nejrychlejší způsob, jak kabel vyloučit.

Přesně tohle se mi potvrdilo, když jsem si otestoval svoji sbírku kabelů – třetině z nich nějaký signál chyběl. Byly to typicky ty kabely, co člověk dostane zdarma k nějakému nákupu. Celé testování jsem popsal v článku Třetinu USB-C kabelů můžu vyhodit.

Co znamenají ta čísla na nabíječce a kabelu

Když na nabíječce vidíte „100 W“ nebo na kabelu „5A“, není to marketingová vata. Jsou to limity, které rozhodují o tom, jestli vám zařízení nabíjet bude, nebo ne – a často právě ony stojí za tím, proč něco „nefunguje“.

• Výkon ve wattech (W) – kolik energie nabíječka zvládne dodat. Telefon si vystačí s 20–30 W, menší notebook chce 65 W, výkonný klidně 100 W i víc. Slabá nabíječka výkonný notebook neutáhne.
• e-marker – čip uvnitř konektoru kabelu. Bez něj kabel nepřenese víc než 60 W. Pro 100 W musí mít e-marker vždy – jinak notebook nabíjí pomalu, nebo vůbec.
• Přenos dat – obyčejný nabíjecí kabel často umí jen pomalé USB 2.0 (480 Mb/s). Pro rychlý přenos z externího disku potřebujete kabel s USB 3.2 (5–10 Gb/s) nebo USB4. Pomalý SSD bývá právě tohle.
• EPR / 240 W – nejnovější režim pro opravdu výkonná zařízení. Vyžaduje speciálně certifikovaný kabel.

Právě proto se může stát, že se slabou nabíječkou notebook „neutáhnete“. Není to závada – ta nabíječka prostě nemá dost šťávy. Detailněji jsem rozebíral, kdy a proč to nefunguje (a kdy se zařízení může i zničit) v technickém článku Jednotný konektor pro (skoro) všechna zařízení.

Když chcete vědět, jaký kabel a nabíječku shánět

Detektiv vám na konci u každé diagnózy napoví i konkrétní parametry – aby výměna kabelu nebo nabíječky problém opravdu vyřešila. Pro rychlou orientaci to shrnu i tady:

• Telefon – stačí běžný kabel USB-C na USB-C (3A, bez e-markeru). Důležitější je nabíječka: USB-C s podporou PD, 20–45 W.
• Notebook – kabel s e-markerem, označený 5A / 100 W. Nabíječka USB-C PD se 100 W a víc. U výkonu nad 100 W kabel certifikovaný na 240 W (EPR).
• Rychlá data / externí SSD – kabel USB 3.2 (10 Gbps), u nejrychlejších disků USB4. Pomalé USB 2.0 kabely brzdí přenos na desítky MB/s.
• Monitor přes USB-C – kabel s podporou DisplayPort Alt Mode, ideálně USB4 / Thunderbolt, raději do 1 m.

Chcete si projít víc variant? Mrkněte na nabídku oboustranných USB-C kabelů.

Proč je sjednocení na USB-C a Power Delivery dobrý nápad

Kolem nařízení EU je spousta emocí, tak si pojďme říct, co konkrétně přináší – z pohledu člověka, který se v elektronice pohybuje. Protože ano, občas něco nefunguje, jak by mělo – ale to není argument proti standardu, spíš proti levným kabelům a nabíječkám (často na čínských online tržištích a tak podobně)

• Bezpečnost. Se starou nabíječkou jste si mohli zařízení odpálit špatným napětím. U USB-C se nejhorší, co se stane, je to, že se zařízení nenabíjí – ale přežije.
• Jedna nabíječka na všechno. Stejným adaptérem a kabelem nabíjíte sluchátka, hodinky, telefon i notebook. Musíte si ale dobře vybrat.
• Nezávislost na výrobci. A tohle je hlavní přínos. Dřív se výrobci snažili odlišit vlastním protokolem rychlého nabíjení – Quick Charge, Adaptive Fast Charging, SuperCharge a další. Dnes musí všechna zařízení podporovat minimálně Power Delivery. Nabíječku si tak můžete koupit od kohokoli, ne jen od výrobce telefonu.
• Méně odpadu. Končí šuplíky plné nekompatibilních adaptérů s hromadou nekompatibilních konektorů a kabelů.

Celé to má ještě jeden rozměr. Sjednocení konektoru ještě neznamená sjednocení protokolů – a právě povinné PD je to, co dělá z USB-C skutečně univerzální standard. A kdyby přišlo něco lepšího, nařízení počítá s revizemi. Zároveň ale nařízení EU nezakazuje mít více typů napájení – například ten souosý konektor; nařizuje ale, že zařízení musí minimálně umět Power Delivery a mít USB-C konektor.
Víc úvah a reakci na nejčastější nesmysly z diskuzí najdete v článku USB-C, mýty a nesmysly.

Jak si kabel ověřit doma

Na pohled špatný kabel nepoznáte – konektory vypadají stejně. Pomůže jednoduchý tester kabelů s LED indikací (pořídíte za 150–300 Kč), který rozsvítí, které vodiče jsou propojené. Pokročilejší testery navíc umí přečíst e-marker a změřit skutečný výkon. Když vám detektiv ukáže na kabel, tohle je nejrychlejší potvrzení. Jak takový test probíhá, ukazuji v tomto článku.

Proč některé USB-C zařízení nefunguje s kabelem USB-C na USB-C

Tohle je zákeřná past, na kterou detektiv taky myslí. Máte zařízení s USB-C konektorem, vše vypadá správně, ale když ho zkusíte nabít kabelem USB-C na USB-C, nic se neděje. Jakmile sáhnete po starém kabelu USB-A na USB-C, najednou to funguje.

Důvod je v těch CC vodičích, o kterých byla řeč výše. Aby USB-C zařízení dalo zdroji vědět „jsem spotřebič, pošli mi proud“, musí mít na pinech CC své odpory (pull-down rezistory). Pokud je výrobce vynechal a zařízení osadil USB-C konektor jen jako „levnější náhradu za microUSB“, zdroj s USB-C výstupem zařízení vůbec nerozpozná a nezapne napájení.

A proč to s USB-A kabelem chodí? Protože port USB-A žádné CC vodiče nemá – plných 5 V tam teče vždy, bez jakéhokoli vyjednávání. Zařízení bez CC odporů tak dostane své napájení „postaru“ a nabíjí.

Není to chyba kabelu ani nabíječky – je to špatně navržené zařízení. Často se to týká levnější elektroniky, dětských hraček nebo různých drobných přístrojů. Řešení je jednoduché: použít přiložený kabel USB-A na USB-C, který takové zařízení obvykle dostane přímo v krabici.

Některé odkazy na tomto webu mohou být partnerské – za nákup přes ně mohu získat drobnou provizi, což mi pomáhá psát další články.