Při rozsáhlém dronovém útoku na Moskvu v noci na 18. června 2026 zasáhl požár ropnou rafinerii v jihovýchodní části města. Amatérská čidla zapojená do sítě sensor.community zachytila u zdroje extrémní nárůst koncentrace pevných částic – hodnoty PM10 vyskočily z klidové noční úrovně na špičky přesahující 1000 µg/m³. Mapa zároveň ukazuje, že šlo o čistě lokální jev: většina měřicích bodů v Moskvě i okolí hlásí dobrou kvalitu vzduchu díky příznivým rozptylovým podmínkám.
Tento článek se nezabývá vojenským konfliktem. Ukazuje na konkrétním příkladu, co dokáže amatérské měření kvality vzduchu a proč mají data z bastlířských čidel reálnou hodnotu.
Co se stalo
V noci na čtvrtek 18. června 2026 proběhl podle ruských i ukrajinských zdrojů největší dronový útok na Moskvu od začátku války. Jedním z cílů byla ropná rafinerie Gazprom Něfť v jihovýchodní městské části Kapotňa, vzdálená zhruba 15 km od centra. Na místě vznikl rozsáhlý požár a nad jihem města se zvedl hustý černý kouř.
Hoření ropných produktů uvolňuje do ovzduší velké množství jemných pevných částic – přesně toho, co měří optická čidla v meteostanicích.
Co naměřila amatérská čidla
Síť sensor.community sdružuje tisíce amatérských i profesionálních čidel po celém světě, která svá data sdílí v reálném čase na veřejné mapě. V okolí rafinerie je jedno takové čidlo – s označením 93424.
Jeho graf mluví jasně. Celou noc se hodnoty PM2.5 i PM10 držely těsně nad nulou. Kolem třetí až čtvrté hodiny ranní přišel prudký skok – PM10 začalo vyrážet do špiček nad 1000 µg/m³, jednotlivé vrcholy se blížily hodnotě 1500 µg/m³. Pro představu: regulační prahová hodnota pro PM10 je 150 µg/m³, čidlo tedy v některých okamžicích hlásilo desetinásobek.
Dobře patrný je rozdíl mezi okamžitými hodnotami a 24hodinovým klouzavým průměrem. Zatímco okamžité špičky jsou divoké, klouzavý průměr roste pozvolna, ale jednoznačně – z dlouhodobých zhruba 100 µg/m³ na hodnotu přes 300 µg/m³. To je obraz náhlé, silné a stále trvající události u zdroje.
Mapa ukazuje, jak důležité jsou rozptylové podmínky
Z 68 viditelných čidel hlásí extrém jen několik bodů, zejména ten u rafinerie. Všechna ostatní jsou v dobrém pásmu (tyrkysová barva). Kouř se tedy nešíří plošně nad městem – drží se u zdroje a v jeho bezprostředním okolí.
Za to mohou rozptylové podmínky. Když je atmosféra dobře promíchaná a fouká, znečištění se rychle ředí a rozptyluje, takže ani silný bodový zdroj neovlivní kvalitu vzduchu v širším okolí. Obyvatelé Moskvy mají v tomto ohledu velké štěstí – kromě těch, kteří bydlí přímo v okolí rafinerie, dýchá většina města vzduch v dobré kvalitě.
Je to přesný opak situací, které jsem popisoval dříve. U kouře z lesních požárů v Quebecu i u požáru v Českém Švýcarsku se kouř táhl stovky kilometrů a zhoršenou kvalitu vzduchu zaznamenala čidla v širokém okolí – byť v nižších koncentracích než teď v Moskvě.
Tady jde naopak o lokální záležitost – a právě amatérská síť to dokáže přesně rozlišit a lokalizovat.
Proč na amatérském měření záleží
Tahle událost je učebnicovou ukázkou hodnoty veřejné měřicí sítě. Bez čidla 93424 by o lokálním zhoršení existovaly jen fotky kouře a dohady. S ním máme čísla, časový průběh a možnost odlišit lokální anomálii od plošného problému.
Amatérská čidla pevných částic už nejednou zachytila významné události – kromě zmíněných požárů třeba i pravidelnou silvestrovskou pyrotechniku. Čím více čidel síť má, tím je její obraz přesnější. A přidat se může opravdu kdokoliv.
Jak si můžete měřit kvalitu vzduchu sami
Postavit si vlastní venkovní meteostanici s měřením pevných částic není nic složitého. Detailní návod najdete v článku Vymazlená 3D tištěná venkovní meteostanice s přesným měřením teploty, vlhkosti a pevných částic.
Ve zkratce potřebujete:
- Řídící desku – například LaskaKit AirBoard-8266 postavenou na ESP8266.
- Optický senzor pevných částic – SEN5x (SEN50/SEN54/SEN55) od Sensirionu, který měří pevné částice a vyšší modely i teplotu, vlhkost, VOC a NOx index. Nebo SEN63C.
- 3D tištěnou krabičku s radiačním štítem – hotové modely ke stažení i s remixy najdete v odkazovaném článku.
- Napájení – z USB-C adaptéru, nebo soláru s akumulátorem (v tom případě nezapomeňte čidlo i desku uspávat).
Naměřená data můžete ukládat a vizualizovat ve službě TMEP.cz (obdobný projekt jako sensor.community, ale zaměřený na Českou a Slovenskou republiku), zobrazit na ePaperu přes ZivyObraz.eu a nebo je sdílet do sítě sensor.community, kde se vaše čidlo stane dalším bodem na veřejné mapě.
A přesně o to jde – čím více nás měří, tím lépe všichni vidíme, co skutečně dýcháme.
Žádné sociální komentáře k dispozici.